V tomto úvodu bych vás chtěl seznámit s touto sérií emailů, kterou jsem nazval „Doučování angličtiny“. V první řadě si myslím, že psaní takovchto sérií emailů je celkem účinné a zábavné. Texty jsou většinou o každodenním životě, o problémech, radosti, štěstí, stejně jako starosti a neúspěchu nebo jen nějakých nápadů. Ať už tak, či onak, jde o každodenní jazyk, který bych normálně použil i v mluvené češtině. Texty nejsou nikterak dlouhé, takže člověk nepracuje s překladem tak dlouho.
Nyní bych přistoupil už k této sérii, kterou jsem nazval „Doučování angličtiny“. Co mě k tomu inspirovalo? Když jsem přijel do Anglie, vyvěsil jsem na nástěnce ve škole inzerát, že hledám někoho na doučování angličtiny. Asi po týdnu či dvou se mi ozval Harry, že mě bude doučovat. Harry mě učil angličtinu asi tak 8 měsíců a já si ho nemůžu vynachválit. Nebyly to v žádném případě nějaké nudné hodiny – neprobírali jsme žádnou gramatiku, nepracovali jsme ani s žádnými textovými učebnicemi. Naše hodiny probíhaly tak, že já byl ten, kdo vždy připravil nějaké otázky, téma k diskuzi a prostě vše – vše jsem řídil já, né on. On mi vše dokázal vysvětlit tak nejpřirozeněji jak jen mohl. Neoháněl se žádnými gramatickými termíny jako typičtí učitelé, ač vlastně i mohl – má TEFL certifikát a plno zkušeností jako učitel, takže ty termíny, které se používají ve školách a mezi učiteli samotnými mohl klidně používat. Harry však ví, že by to bylo zbytečné – sám totiž umí mluvit 5 jazyky, takže má zkušenosti nejenom jako učitel, ale i jako student. Díky tomuto typu „doučování“ jsem pochopil hodně gramatických věcí přirozenou cestou. Snažil jsem se proto napsat jakousi sérií emailů se vzpomínkou na Harryho, který mi ukázal, že nemůžeme strkat všechny učitele do jednoho pytle, že někteří svou práci dělají fakt dobře.
No comments:
Post a Comment