Jazykové zkoušky z angličtiny a jak být na ně připraven, část 3

Takže bych to v této závěrečné části vše shrnul. Samotná příprava na jazykové zkoušky by, podle mě, měla být jen pro dopilování angličtiny, aby člověk nědělal chyby a také pro některé nepříliš sebevědomé jedince pro dodání sebevědomí. Když totiž člověk přibližně ví, co ve zkoušce přibližně je, nestresuje se už tolik. Já osobně beru takovej certifikát z angličtiny jako třešničku na dortu. Do této doby jsem vůbec nad tím vůbec nepřemýšlel udělat si nějakej certifikát, ale teď, když moje angličtina je na celkem dobré úrovni, tak si říkám, proč ne - proč si takový certifikát neudělat. Respektive, já bych se chtěl v budoucnu i zabývat jazykama - jako předkladatel a tlumočník či mít práci, kde bych komunikoval se zahraničníma klientama. Každopádně chci v budoucí profesi používat jazyky a k tomu je i takový certifikát zapotřebí. Doufám,že tento článek bude někomu užitečný.

Jazykové zkoušky z angličtiny a jak být na ně připraven, část 2

Naopak, když člověk touží po nějaké zkoušce, tak teprve pak se může starat o to, aby jeho angličtina byla perfektní a začít studovat jazyk "do detajlů", ale až teprve až tehdy, až je na to připraven.
Já osobně jsem se rozhodl udělat Cambridgskou zkoušku z angličtiny pro Advanced English - CAE, což je druhá nejlepší zkouška ze všech - nebo-li C2. Možná, že za pár měsíců změním názor a půjdu do té nejtěžší zkoušky, ale kdoví, nechci nic uspěchávat a zatím mám nastaven tento cíl.
Jsem už ve fázi, kdy jsem připraven na to "připravovat se na takovou zkoušku", neboť moje úroveň angličtiny je docela dobrá.
Je dobré si koupit knihy, a to přímo přípravné knihy na takové zkoušky přímo z Cambridge. Po internetu je celá řada takových knížek a jsou k dostání například na stránkách amazone.co.uk, kde jsem si je koupil. Jsou tam přímo testy, které už například byly v předešlých letech na zkouškách, takže člověk vidí jak to přibližně probíhá.
Jen bych chtěl podotknout, že kupování či připravování se z těchto knížek na zkoušky není nutné, člověk může dál pokračovat čtením a posloucháním toho, co ho baví, ale tady jde o takovou psychickou připravenost. člověk se cítí líp, když ví jak přibližně ta zkouška probíhá, co tam tak přibližně je a co přesně bude muset dělat. Když si takové knížky nepořídi, tak se člověk může akorát stresovat tím a tkahle se tomu dá tomuhle lehce předejít.
Člověk by měl počítat s tím, že tam na takových zkouškách to bude třeba trochu jiné než kdy si četl články doma a že tam bude plno takových těch slovíček, která nejsou v běžných komunikacích či článcích běžně používaná, což je další důvod pořídit si nějakou takovou knihu a zkusit si přečíst články v nich a zjistit jestli na to jednoduše člověk má.
Jsou i knihy jako "běžné chyby při testu", ovšem samozřejmě v angličtině, kde se člověk může podívat jaké gramatické chyby se při testu dělají.
Co se týče doporučení gramatické knížky, já bych dopoučil "Grammar in Use", kde je vše vysvětleno tak, že to člověk pochopí a jelikož je člověk na dobré úrovni, rozumí všemu, co je v té knížce napsané.
V každé takové zkoušce se nevyhnete psaní, poslechům, čtení a mluvení. Co se týč poslechů a čtení ,o tom jsem se už zmiňoval. Co se týče psaní, člověk by měl trénovat tuto dovednost taktéž - čas od času - a měl by si nechal dát opravit text "od rodilého mluvčího". Rodilý mluvčí opraví text jak by se měl říci přirozeně a špatné fráze nahradí těmi správnými. Pak by měl daný opravený text projít a zamyslet se nad tím. TOho je například možné v LingQ systému, kde si člověk může dát nechat opravit text a dostane opravený text i s komentářem.
Co se týče mluvení, teď už by měl být člověk ve fázi, kdy mu mluvení v angličtině nedělá problémy a je schopen vyjádřít téměř cokoli v běžné konverzaci. Konverzace na jazykových zkouškách nebývají náročné. Když si koupíte knihu, jak jsem již dříve popisoval, jsou tam i témata, která bývají u těch zkoušek, ale o těcho člověk už v této fázi stejně umí tak nějak v pohodě s rodilými komunikovat. Tady jde jen spíš o to vypilovat v této fázi gramatiku, která může být klíčovou při hodnocení. Napříkald na LingQ systému jsou konverzace s rodilými mluvčími, kde po konci konverzaci člověk dostane report s tím, co řekl špatně a jak by to měl správně říct. To si pak člověk vezme a zamyslí se nad tím. Postupně se zlepšuje a zlepšuje, a to nenásilně, protože není opravován při samotné konverzaci. Při samotné konverzaci jednoduše člověk komunikuje o tom, o čem chce.
Tímto způsobem člověk dosáhne člověk perfektní angličtiny a né za tak dlouhou dobu - jako mučením se od začátku gramatiky.

Jazykové zkoušky z angličtiny a jak být na ně připraven, část 1

V dnešním článku bych rád něco pověděl o jazykových zkouškách, co si o ních myslím, kdy na ně může být člověk připraven a jak se na ně připravit. Nebudu tu však popisovat konkrétní knihy nebo postup co přesně studovat, o tom to není.
Člověk by měl především začít studovat jazyk z nějakého rozumného důvodu, mělo by ho to bavit, měl by být motivován, pak jde učení jazyka téměř samo...respektive né bez vynaložení úsíli, ale samo ve smyslu, že se nenamáhá s memorizováním nějakých gramatických pouček a prostě si ten jazyk užívá. Vybere si materiály, které chce číst a poslouchat a s těmi tak pracuje - roste mu nejenom porozumění z poslechu, ale i ze čtení a zvyšuje se mu slovní zásoba. Důležitá je efektivita. Pamatujte, že vše je jen ve vašich rukou. Když se budete věnovat jazyku sami doma a bude vás to bavit a nebudete to brát jako učení samotné, dosáhnete pokroku již v krátké době.
Když člověk dosáhne nějaké úrovně, že zná pár základních frází, může zkusit komunikovat s lidmi z celého světa. Lidi se většinou vymlouvaj, že nemůžou procvičovat jejich cílový jazyk...to je blbost. V dnešní době má téměř každý internet a s pomocí internetu může procvičovat plno jazyků - od angličtiny, němčiny, špěnělštiny až po asijské jazyky jako je japonština, mandarinština či vietnamština, prostě internet = svět možností.
Postupně čtením a posloucháním materiálů co ho baví a zároveň reálné komunikace (ať už psaním či přes mikrofon) se člověk zlepšuje a zlepšuje. Člověka to baví a touží sám po zlepšení se. Někteří nad tím moc nepřemýšlejí nad zlepšením se samotným, jiní jsou naopak hnáni svými cíli a vyhledávají si stále těžší články toho, co je zajímá. Po internetu je i celá řada audio knížek, které jsou jen v audio verzi bez textu. Když je člověk pokročilý a věří si, může přejít na to, aníž by si zároveň četl text. Člověk se může dívat i na seriály a filmy.
Takže podle mě, když je člověk spokojen se svou úrovní angličtiny natolik, že:
- umí komunikovat v angličtině - a to i s rodilými mluvčími - jak Britama, tak Američanama,
- rozumí seriálům, filmům, různým interview, audio knížkám apod.,
- má dobré porozumění i při čtení,
tak teprve pak je člověk připraven na další krok, a to směrem ke získání nějaké jazykové zkoušky.
Připravovat se na jazykovou zkoušku před tímto vším je jako stavět barák od střechy. Když člověk nerozumí angličtině, neumí skoro vůbec komunikovat, tak je to násilné učit se mechanicky přes gramatiku na zkoušky.
Naopak, když se nejdřív učí v pohodě a relaxuje při tom, angličtina se mu pomalu nahrává do hlavy, a pak je připraven na ten další krok.
Chtěl bych podotknout, že v této fázi člověk může dělat chyby, proč ne? Člověk, co nechce dělat jazykovou zkoušku, nepotřebuje být perfekcionista, nepotřebuje mluvit a psát dle gramatických knih. I rodilí mluvčí dělají chyby - a to pořád. Znám hodně málo Čechů, co mluví gramaticky spisovně, někteří neumějí ani pořádně psát a dělají gramatické chyby pořád, no a tak je to se všema lidma na světě.

Drž se těch, co jsou opravdu úspěšní v tom, co děláš...

V tomto článku bych chtěl něco povědět o tom, jak jsem se sám stal členem komunity LingQ systému a jak mě začali jazyky vlastně bavit.
Já sám jsem si vzal příklad z polyglotů a lingvistů - lidí, co jsou do jazyků zažraní, co jazyky milujou a co umí mluvit několika jazyky. Beru si příklad z lidí jako je Steve Kaufmann, který umí mluvit doopravdy plynule 12ti jazyky a sleduju i videa a čtu si články i dalších polyglotů, jako je Benny Lewis, Moses McCormik, profesor Alexander Arguelles. Všichni mají jedno společné, téměř všichni z nich znají přes 10 jazyků. Jak je to možné? Jsou snad géniové? Oni o sobě tvrdí, že ne, že docílení toho je zcela prosté a jednoduché, avšak lidi neví jak se správně učit a doprovázejí "staré" neefektivní způsoby učení - školní metody.
To, že se učitele naučí jeden jazyk, na tom nic není - to člověk nemůže brát, že tito lidé jsou úspěšní v učení jazyků a že ví jak na to. To z nich nedělá odborníky.
Taky bych mohl o zcela jednoduchých věcech jako jsou např. "zbytková napětí" mluvít tak, že by mi těžko bylo rozumět, používal bych pojmy, které používají mechanici a fyzici. Přesně tak je to i s těma učitelema - používají "lingvistické" pojmy (stejně jako mechanici a fyzici používají technické pojmy) pro něco, co je zcela jednoduché a co jde vysvětlit úplně jednoduše. Těmito pojmy je člověk akorát zmaten a vezme mu to do učení jazyka chuť a zájem, přestane ho to bavit, což je to nejhorší co se může stát - protože bez toho to člověk může rovnou zabalit.
Pro mě jsou úspěšní lidé co něčeho dosáhli - co umí mluvit mnoha jazyky. Sleduju videa mnoha polyglotů a všichni mají jedno společné - všichni nebyli úspěšní v klasickém vzdělávacím systému - všichni si mysleli, že na jazyky nemají hlavu. Když však opustili tyto metody a našli si svojí cestu učení se jazyků, šlo jim to najednou.
Člověk má vesměs tři možnosti:
1) doprovázet klasické školní metody
2) vydat se na svou vlastní objevitelskou cestu - tím myslím, vyzkoušet řadu metod a způsobů a zjistit co mu vyhovuje nejvíc při učení se jazyků
3) vzít si příklad ze článků a videí těchto "úspěšných lidí" a dát na jejich rady a zkusit jejich postupy, což jednoduše ulehčí tu objevitelskou cestu, kterou by museli sami podniknout.

Přeji hodně štěstí!

Bez angličtiny bych byl o pár tisíc chudší - Koupě nového laptopu

Asi už půl roku mám rozbitej chladič na procesoru u mého laptopu. Chtěl jsem ho nechat dát opravit, ale bylo mi řečeno, že chladiče na tento typ nejsou k dostání. Zkoušel jsem ho hledat i na internetu, že bych si ho objednal online, ale bezvýsledně.
ROzhodl jsem se tedy koupit nový laptop. Jelikož jsem němel dostatek peněz, hledal jsem mezi renovovanými laptopy, které jsou v pořádku, ale byly už předtím použity. Narazil jsem na jednu firmu tady v Anglii a vše se zdálo v pořádku - jak doba záruky, tak parametry laptopy, tak i cena. Objednal jsem si ho tedy.
Nejdřív mi přišel email, že platbu nelze provézt, protože mám bankovní účet v české bance. Za pár dní však byly peníze z účtu strhnuty. Psal jsem tam a nevěděl o co jde, říkal, že to není možné, aby měli peníze, když mám zámořskou banku. Volal jsem tedy do mé banky v České Republice a ředitel té pobočky mi sám řekl, že peníze převádí teprve poté až si firma vyžádá ty peníze, avšak v té firmě mi tvrdili, že ty peníze nejdou ani vyžádat. No, zdálo se mi to hodně divný. Napsal jsem jim zpátky do firmy a řekl jsem jim přesně to, co mi řekl ředitel té banky. Dále jsem jim poslal obrázek mé obrazovky, který jsem uložil, kde bylo jasně vidět, že jsem platil dané peníze na jejich účet. Napsal jsem jim, že to můžu klidně řešit i přes policii. Odpověděli mi v zápětí, že peníze za laptop jim došly a že mi je pošlou zpět. Dodali však, že mi je pošlou až tak za 14 dní. Moc jsem tomu už nevěřil, že své peníze uvidím. Pro jistotu jsem jim psal každý den, abych je otravoval a aby byli nakonec i rádi, že se mě zbavili. Po těch 14 dnech mi však naštěstí peníze přišli zpět na můj účet a já si oddychl.
Tak, to je můj příběh, na kterém jsem chtěl ukázat, že jsem docela využil mé angličtiny a že bez ní bych se neobešel. Kdybych se bál použít angličtinu, jako řada lidí, tak bych nezavolal do té firmy a tím pádem bych přišel o peníze. Ono totiž objednat cokoli přes internet zvládne každý, ale když má pak něco někde domlouvat, vyřizovat, tak to už je horší.
Jsem rád i za tuto zkušenost, díky které jsem mohl napsat i tento článek pro studenty češtiny :-)

Odpověd na dotaz ohledně toho jak jsem se naučil časy v AJ

V dnešním článku bych rád odpověděl na dotaz, který jsem dostal. Jeden uživatel LingQu z České Republiky se mě zeptal jak dlouho mi trvalo než jsem začal automaticky vnímat časy v angličtině . Jestli jsem měl na to nějakou metodu nebo jestli to bylo přes srozumitelný input.
Když jsem přijel do Anglie téměř před rokem, měl jsem problém, že jsem vyloženě přemýšlel nad vším, co chci říct. Můj mozek vše automaticky analyzoval přes gramatická pravidla. Bál jsem se mluvit, protože jsem věděl, že za prvé neznám moc slovíček a za druhé jsem věděl, že se mi plete gramatika - že tam je plno věcí z gramatiky, které si ani nepamatuju. Učil jsem se různé druhy gramatických pouček, u kterých je stejně spousta vyjímek. Nikdy jsem si to však nezapamatoval. Samozřejmě, že něco mi v hlavě zůstalo i z té gramatiky, a proto jsem taky přemýšlel nad tím zda to je dobře a jestli to tedy přesně říkám dle gramatických pravidel, nechtěl jsem se prostě ztrapnit.
Koupil jsem si tu v Anglii řadu knížek pro školy, kde bylo to samé, na co jsem byl zvyklý - byly to klasické textové učebnice s různými gramatickými poučkami. Po nějakém týdnu jsem prostě resignoval a začal jsem hledal jiné řešení, což už jsem popisoval v několika článcích. Začal jsem poslouchat srozumitelnou angličtinu. Důležité je poslouchat často a já se snažil, co mohl. Poslouchal jsem třeba i 10 hodin denně - a to samou nahrávku.
Měl jsem tady však i osobního učitele, Brita, kterého jsem se ptal na všechno, co jsem chtěl vědět. Nepracovali jsme s žádnými učebnicemi. Jelikož měl plno zkušeností a dokázal vše vysvětlit takovým způsobem, že to nebylo jako nudné poučky a neoháněl se takovými nesmyslnými výrazy jako ve škole, tak jsem vždy od něj pohopil vše dobře.
Kdybych měl s ním jen hodiny, nestačilo by to, pač člověk něco slyší či vidí jednou či dvakrát či třikrát, tak to zapomene. Díky, že jsem poslouchal jednu nahrávku klidně i 20x či 50x ze začátku, tak jsem si v té nahrávce začal všímat všeho - nejprve jsem se snažil pochytit všechny slova, pak jsem si všímal výslovnosti, pak jsem si všímal samotného kontextu - o čem to je a nakonec, když jsem všechno tohle zvádal a věděl o čem to je, tak jsem si všímal "detajlů", mezi které patří i gramatické poučky. Jelikož jsem věděl o čem je text a v hlavě se mi to pomalu začalo spojovat, přemýšlel jsem "při samotném poslouchání" o časovém průběhu - jak ty události jdou za sebou a můj mozek začal sám analyzovat časy. A jak jsem říkal, když jsem si nebyl v něčem jistý, zeptal jsem se toho učitele a ten mi vše "přirozeně" vysvětlil, a pak jsem ten samej text poslouchal dál, dokud jsem ho 100% neovládl.
Jinak, jak dlouho trval proces naučení se používání časů? Pár měsíců to trvalo. Po pravdě, mluvím anglicky každej den už téměř rok a některé časy jsem nepoužil vůbec.
Je prostě dobré se učit časy z kontextu než z nějakých pouček. Když máš třeba nějakej příběh, uděláš si obrázek v hlavě a mozek ti to začne sám analyzovat. Klidně si můžeš nakreslit i časovou osu na papír a zamysli se nad tím, když s tím máš problémy. Ostatně, každý člověk je individuální a každému vyhovuje studovat jinak, já osobně nemám rád gramatická pravidla.
Víš co, hlavně to neber jako proces učení. Když to člověk bere jako typ zábavy, tak to jde člověku hned líp. Ono si můžeš vzpomenout na školu. Že člověk se na škole či univerzitě učil spoustu věcí, které pak stejně zapomněl. Jeden z důvodů proč zapomněl bylo i že se člověk učil věci, o které neměl zájem, které ho nebavily.

Mission completed

Škoda, že jsem ještě nevěděl co a jak, když jsem psal ten můj článek do Polyglot projektu, pač bych tam mohl napsal, že moje mise v Anglii je completed :-) Respektive, že jsem sem jel z jednoho prostého důvodu - naučit se tu jazyk, což se mi splnilo, jelikož jsem se ze začátečnické úrovně dostal na hodně dobrou úroveň v angličtině. Včera mi řekl můj školitel, že je spokojen a dal mi i certifikát, což je něco jako potvrzení, že jsem tu byl. Kdyby mi to potvrzení nedal, musel bych vrátit zpátky všechny peníze. I když bych ty peníze musel vracet, vlastně bych vyhrál, protože jsem si tu splnil svojí "životní misi" - naučil jsem se tu jazyk...dokázal jsem dosáhnout toho, co mě trápilo roky a nebyl jsem toho schopen...takže i když bych musel vracet všechny peníze, tak bych vyhrál. Díky však tomu, že jsem dostal toto potvrzení, tak nemusím vracet peníze, čímž mohu říct, že jsem vyhrál na plné čáře. Mohu tedy s klidným svědomím říct, že do této doby jsem vždy dosáhl všeho, za čím jsem si kdy šel.

Konverzace na LingQu

V dnešním článku se zaměřím na konverzace, které jsou nabízeny na LingQu.
Konverzace na LingQu se mi rozhodně líbí. Předtím než jsem našel LingQ jsem vyzkoušel řadu jiných systémů a žádný neměl takové možnosti jako LingQ. Jedna z těchto možností jsou právě tyto konverzace.
Člověk si může vybrat buď konverzaci jeden na jednoho, kde je jen s lektorem nebo si může vybrat skupinovou konverzaci, kde můžou být další studenti, avšak maximálně 4 studenti v jedné konverzaci, ale záleží to na tom, kolik se jich přihlásí, takže počet lidí může být od jednoho po čtyři lidi ve skupinové konverzaci. Doba trvání skupinové konverzace pak záleží na tom, kolik lidí se zúčastní danné konverzace - je-li tam jeden člověk, je minimální doba konverzace 15 minut, při dvou lidech 30 minut, při třech lidech 45 minut a při čtyřech lidech 60 minut. Minimální doba konverzace jeden na jednoho je stanovena na 15 minut. Cena za jakoukoli konverzaci, ať už jeden na jednoho nebo skupinovou, je 5 dolarů včetně danně.

Tak, nyní jsem pověděl všeobecně o konverzacích, které je možno na LingQu mít, nyní bych něco pověděl o tom proč jsou konverzace na LingQu dobré. Když má člověk konverzaci jeden na jednoho, může se bavit vesměs o čemkoli, připravit si i svoje téma a o tom se bavit nebo čistě jen čeká na co se ho tutor zeptá, to už je na každém. Každopádně tyto konverzace jeden na jednoho jsou nestresující a dobré pro lidi, které se necítí na to komunikovat před více lidmi. Naopak, konverzace skupinové probíhají většinou tak, že jsou moderované lektorem, který se ptá na otázky každého ze studentů, take člověk si může poslechnout jiné názory a slyší akcenty jiných studentů. V některých případech však lektora moc slyšet není, spíše studenty. PO konverzacích člověk dostane doporučení na co by se měl zaměřit, co řekl špatně a jaká je například přirozenější fráze, což si myslím, že je dost dobrá věc. Vesměs, tohle vede k vylepšení dovedností. Když dostaneme zpětný feedback a zaměříme se na chyby, které jsme dělali a pracujeme na tom, takže tohle je jedinečný.

Když v něčem chceš uspět, musí tě to bavit

Při čtení jednoho textu mě napadla jedna věc, nad kterou jsem se zamyslel a o kterou bych se chtěl podělit.
Na střední škole jsem byl docela dobrej v matematice. Byl to můj nejoblíbenější předmět, bavil mě ze všech předmětů nejvíc. Dokonce jsem jako jeden z mála maturoval z matematiky, ostatní si vybrali raději jazyk.
Když jsem studoval na univerzitě, už jsem tak dobrý nebyl. Říkal jsem si, sakra to je ale skok, to je o hodně těžší než na střední, na to nemám. Nechápal jsem "proč" se nějaké dvojné, trojné integrály, apod. vůbec dělají. Jaký je jejich smysl? Hodiny byly plné teorie a nesmyslných definic, vět a důkazů proč to tak je. Avšak samotné důkazy byly většinou definovány dalšími vzorci. Zkoušky jsem udělal v pohodě, jelikož jsem se připravil na typové příklady, ostatně jako většina studentů.
Když jsem byl na doktorském studiu, měl jsem čirou náhodou doučovat vysokoškolskou matematiku třídu holek z ekonomky. Mělo tam být 40 holek a já sám jakožto jejich učitel. WOW, to byla ale výzva. Vzal jsem si příklady a jel jsem. Hle, najednou jsem začal chápat proč se ty jednotlivé operace dělají, k čemu to vůbec je, že se to nedělá jen tak "pro srandu králíků"! Matematika mě začala zase bavit. Šel jsem na to doučování a odpřednášel si tam asi 9 hodin za ten den. Byl to pro mě docela úspěch a dodalo mi to hodně sebevědomí v ten den.
OVšem, poté jsem matematiku potřeboval už jen na doktorské zkoušce, kterou jsem udělal "výborně". Bylo to však trochu z jiného soudku, než nějaké integrování, derivování, matice apod., bylo to z inženýrské statistiky, což se taky hodí.
Poté jsem se však o to přestal zajímat. Věděl jsem, že bych chtěl jít do praxe a že se s tímhle stejně na 90% nepotkám, tak můj zájem klesl.
Když jsem kdysi, asi před 14 lety studoval španělštinu, studoval jsem jí se stejným nadšením jako matematiku na střední a díky tomu si španělštinu trochu pamatuju i do teď, ačkoli jsem se na ní celých 14 let nedíval. Klasické hodiny ve škole mi však vzali takové to nadšení do studia jazyků. Bylo to stejné jako na vejšce při studiu teorie v matematice. Tady bylo taky plno jakési teorie - a sice, gramatické poučky, kterými byly hlavy studentů doslova "přeplněny". I když, plno studentů na to i kašlali než aby se tím zabývali. A pak jen slyšíte ze strany učitelů "máte se učit" a podobný "kecičky". Já se nedivím, že na to lidi kašlou, když je to tak příšerně únavný a otravný.
Když jsem objevil jak se učit jazyky svým vlastním způsobem, našel jsem ono "nadšení" - ono "nanícení", které mi chybělo. Je to jako s tou matematikou na vejšce.
Jaký je však rozdíl mezi tou matematikou na vejšce a jazyky? Inu, vysokoškolskou matematiku v životě potřebovat nebudu, a tak jsem se přestal o to hodně rychle zajímat. Jazyky však v životě potřebovat budu, proto si nemyslím, že by mě tohlo "zanícení" do jazyků přešlo. Naopak, roste ze dne na den.
Ještě před několika měsíci bych byl spokojen s dobrým levelem v angličtině, dnes už ne. Dnes chci být polyglot, člověk, co umí mluvit hodně jazyky. Proto jsem začal s němčinou a dokonce i se španělštinou a mám na seznamu řadu dalších jazyků - jako japonštinu, ruštinu, italštinu, francoužštinu. Nyní, jen díky "entuziasmu", zvládnu to, co jiní ne.........Do konce roku 2011 bych chtěl mluvit plynule anglicky (co už umím i teď), německy (na čemž pracuju), španělsky, a pak být schopen si číst texty v nějakém z jazyků, který si ještě musím vybrat :-).
A TAK TO JE ÚPLNĚ SE VŠÍM...Vůbec to není to vůbec o "jakési" chytrosti.......jak někteří tvrdí - ty umíš anglicky a německy, ty jsi bůh. To je jakýsi "mýt", že lidi si myslí, že se nenarodili s darem pro učení se jazyků. Srandovní je, že to většinou říkají lidi, co umí "mluvit". Když člověk není postiženej a umí mluvit a přemýšlet v jeho vlastním jazyce, může se naučit jakýkoliv jazyk na světě, potřebuje jen najít ten "entuziazmus"!

Jen do ciziny, aby se člověk naučil jazyk, nestačí...

Někteří lidé, co neuspěli v klasickém vzdělávácím systému a jsou stálí začátečníci, věří mýtu, že stačí jet do ciziny, aby se ten jazyk naučili. Pak přijedou po nějaké době domů - například po půl roce a jsou zklamáni tím, že se skoro nic nenaučili, a když pochytili pár frází, zanedlouho těchto pár frází stejně zapomenou. Tohle jsem slyšel od jistých známých, co v cizině byli a četl o tom i spoustu článků na internetu. Lidi, co pak neuspěli ani v tomhle, tak to jednoduše pak vzdají a řeknou si sami sobě "na to nemám" - "nejsem na jazyky nadaný".
O Anglii je známo, že je to multikulturní stát, je tu celá řada národností, přistěhovalců, lidí co jsem jdou třeba jen na rok či dva vydělat si peníze. V Anglii je docela dost Poláků žíjících tam po několik let, přesto jsou schopni říci jen pár základních frází. Podobný příklad jsem četl o jistých městech v Kanadě, kde se mluví jak francouzsky, tak anglicky. Tito lidé mají možnost po celý život slyšet dva jazyky. Proč ale většina z nich mluví jen svým mateřským jazykem?
Odpověď je zcela jednoduchá. Je to o přístupu. Například ti zmiňovaní Poláci se v Anglii shlukují ve skupinkách, takže mluví polsky skoro pořád. Když si najdou práci, většina z nich si najde práci v supermarketu nebo na stavbě - cokoli, kde stejně použijí jen pár frází. Oni o to nemají osobní zájem se naučit angličtinu, asi si říkaji proč bych se to měl učit. To samé je i s lidmi ve městech, kde se mluví dvěma jazyky - jako je to známé o Kanadě.
Co se týče lidí, co si myslí, že stačí přijet do ciziny, aby se naučili jazyk, odpověděl bych asi takto. Většina z nich nevynaloží dost úsilí a myslí si "asi", že stačí jen, aby přijeli do ciziny, a že automaticky budou mluvit perfektně po určitém čase. Ano, budou, když ale vynaloží nějaké úsilí. Lidi většinou dostatečně neprocvičují angličtinu. Přeci znáte tu hlášku, že procvičování dělá mistra (jako v angličtině: practise makes perfect). Když nebudete dostatečně mluvit, nemůžete se naučit pořádně vyjadřovat v tom jazyce. Když nebudete dostatečně poslouchat materiály v angličtině, nemůžete pořádně rozumět.
Jistě, plno lidí rozumí angličtině, avšak nejsou schopni mluvit. Tady jde o aktivní a pasivní slovní zásobu. Když budu dělat pasivní aktivity, jako jsou poslechy, budu dobrý v této dovednosti. Když budu dělat aktivní aktivity, jako je mluvení, tak budu dobrý v této dovednosti. Jinak to nejde.
Ovšem zde je problém s tím, že často do ciziny vyjedou za tímto účelem lidé, kteří jsou v angličtině slabí a mají s tím potíže. Tito lidé se však bojí mluvit - bojí se chyb, bojí se i toho, že jim nebude rozumět - kvůli jejich výslovnosti. Takoví lidé, pokud nepřekonají svůj strach, svoje obavy, se NIKDY nenaučí mluvit anglicky.
Zde bych uvedl názorný příklad na posilování, jelikož jsem se tomu věnoval docela dost. Vyjet do ciziny a nevynaložit úsilí a jen čekat, je stejné jako jít do posilovny, sednout si tam mezi kulturisty a koukat se na ně jak cvičí. Pro svaly je to k ničemu, stejně jako pro jazyk, když přijedete do ciziny a jaksi "čekáte" až to do hlavy naskáče samo bez vynaložení dostatečného úsilí.
Dodal bych ještě jednu věc. Když jsem přijel do Anglie a byl tu přes měsíc, pokrok nebyl žádný. Když jsem se po měsíci do toho pustil sám, byly výsledky vidět už po měsíci. Díky tomu, že jsem viděl výsledky, stal jsem se více a více a více motivovanější, až to nakonec vyvrcholilo v to, že jsem doslova závislák na učení se jazyků a chci se učit více jazyků. Nemluvím perfektně, bez chyb, ale mluvím přirozeně a ve stejném tempu jak v češtině a jak rodilí mluvčí v Anglii, nepřemýšlím nad tím, co chci říct, nic si nepřekládám. To by však nebylo možné bez mého osobního přístupu a bez vynaložení velkého úsilí. Jinak bych určitě skončil jako většina lidí a po příjezdu domu z Anglie bych jednoduše "učení se jazyků" vzdal...

Doučování angličtiny (English tutoring)

V tomto úvodu bych vás chtěl seznámit s touto sérií emailů, kterou jsem nazval „Doučování angličtiny“. V první řadě si myslím, že psaní takovchto sérií emailů je celkem účinné a zábavné. Texty jsou většinou o každodenním životě, o problémech, radosti, štěstí, stejně jako starosti a neúspěchu nebo jen nějakých nápadů. Ať už tak, či onak, jde o každodenní jazyk, který bych normálně použil i v mluvené češtině. Texty nejsou nikterak dlouhé, takže člověk nepracuje s překladem tak dlouho.
Nyní bych přistoupil už k této sérii, kterou jsem nazval „Doučování angličtiny“. Co mě k tomu inspirovalo? Když jsem přijel do Anglie, vyvěsil jsem na nástěnce ve škole inzerát, že hledám někoho na doučování angličtiny. Asi po týdnu či dvou se mi ozval Harry, že mě bude doučovat. Harry mě učil angličtinu asi tak 8 měsíců a já si ho nemůžu vynachválit. Nebyly to v žádném případě nějaké nudné hodiny – neprobírali jsme žádnou gramatiku, nepracovali jsme ani s žádnými textovými učebnicemi. Naše hodiny probíhaly tak, že já byl ten, kdo vždy připravil nějaké otázky, téma k diskuzi a prostě vše – vše jsem řídil já, né on. On mi vše dokázal vysvětlit tak nejpřirozeněji jak jen mohl. Neoháněl se žádnými gramatickými termíny jako typičtí učitelé, ač vlastně i mohl – má TEFL certifikát a plno zkušeností jako učitel, takže ty termíny, které se používají ve školách a mezi učiteli samotnými mohl klidně používat. Harry však ví, že by to bylo zbytečné – sám totiž umí mluvit 5 jazyky, takže má zkušenosti nejenom jako učitel, ale i jako student. Díky tomuto typu „doučování“ jsem pochopil hodně gramatických věcí přirozenou cestou. Snažil jsem se proto napsat jakousi sérií emailů se vzpomínkou na Harryho, který mi ukázal, že nemůžeme strkat všechny učitele do jednoho pytle, že někteří svou práci dělají fakt dobře.

Sérié emailů pro podporu výuky češtiny

Koukám, že zítra by tomu byl týden, co jsem nenapsal žádný článek na svůj blog. To ale neznamená, že nepracuju na češtině. Začal jsem vytvářel série nebo chcete-li seriály emailů.
Myslím si, že psaní takovchto sérií emailů je celkem účinné a zábavné. Texty jsou většinou o každodenním životě, o problémech, radosti, štěstí, stejně jako starosti a neúspěchu nebo jen nějakých nápadů. Ať už tak, či onak, jde o každodenní jazyk, který bych normálně použil i v mluvené češtině. Texty nejsou nikterak dlouhé, takže člověk nepracuje s překladem tak dlouho a to samé platí i poslouchání - nemusí poslouchat nějaké dlouhé nahrávky - kord když jeho čeština ještě není moc dobrá. Naopak, když chce poslouchat dlouhé nahrávky, pustí si jednoduše celou sérií emailů za sebou a je to. Jednotlivé díly na sebe totiž navazujou.
Budu však psát nejenom neformální emaily, ale i formální - např. při hledání práce apod.