My language adventure

I would like to contribute this piece to the Polyglot Project.

Primary school
I experienced my first failure when I was in my second class and I should have decided if I wanted to go to the language school or not. I did not know, but my parents wanted me to study there. There was something like an interview and each pupil should have said what he or she knew in any foreign languages. I don’t remember so much from the interview, but I do remember that I failed and that certainly influenced my life. Before that, I used to go to the class with a lot of friends and with my cousin; however they were successful in the interview so they went to study to the language school from a new school year. I have been told by my family members
many times that my cousin studied at language school and I studied only in normal school - I was an average pupil. He was better than me in everything, not only with school. I was always the worse one. My parents wanted me to have good results at school, so I really tried hard but it was difficult for me. I was always different from other pupils who seemed to enjoy their lives doing what they wanted much more than I did. In my 4th class, I had to pick a language which I wanted to study. I picked German, or maybe my parents did, but never mind. So I was studying German in my primary school from my 4th year there up to 9th year, so it was for 6 years. When I look back to evaluate my German knowledge in final year at primary school, it was not too bad. I was quite confident, because I had been studying hard. Unfortunately, I had too many teachers in such a short time – maybe four teachers for the six years, which was not so good, because we always started over again because each new teacher was not sure what we knew.


High School
After my primary school I wanted to study Management in machining industry in high school. I studied two languages there, German and English. German was my first foreign language and I used to have it three times a week. English was was only once a week (one lesson took 45 minutes). Fortunately, for both langauges we had the same teachers for the whole time, so there was not any problem with starting again and again as before. I started learning English there, and it was my first experience
with that language. As a total beginner who did not know anything about English, we were issued a book printed at Cambridge University that was completely in English. It was quite a difficult subject, but for me no subject had ever been difficult enough that I would have given it up without trying my best. I mean, a lot of students did not make any affort while learning subjects in primary school and high school. Some of them were satisfied with their grades, even though they had bad grades (maybe their parents did not care so much). So that's why even languages were not such
difficult subjects for me—I worked so hard on them. In the beginning of the final year, I had to decide what subjects I wanted to do for my final exam at high school. I could have picked a language or maths. A lot of students picked a language – either German or English. For me, I picked maths. I really enjoyed maths at high school. To me it was playing with numbers and variables--it was a subject that I enjoyed most of all. I decided to go to a technical university and to have fun with the similar subjects based on that.
So that's why I focused on maths even more in my final year and I even picked maths as my final exam, and from that point on I did not care about languages at all, because learning languages was not really enjoyable for me. Why not? I was used to memorizing vocabulary for tests and preparing for conversations for a specific topic, but I must say that I did not listen to anything at home, I did not speak German with anyone, anywhere —it was only used in at high school. So, let's calculate: 5 minutes per each lesson, 3 lessons a week, four weeks a month, 10 months a year, for four
years – so the result is 2400 minutes, which is 40 hours. Forty hours speaking for four years with my Czech speaking schoolmates did make me fluent at all. How could it? When I randomly heard native German speakers on radio and television, I did not understand them. And that was after 6 years of studying at my primary school and 4 years at my high school! So after 10 years of studying German “properly,“ according to SCHOOL METHODS, I had made very little progress fro such a hardworking student. Thinking about it now, it's obvious that I did not really care about my results in German at the time.


University
Studying at university was quite difficult. All of a sudden, I lived alone, in a
different city, without my parents,and I had to look after myself. It was an interesting experience. There were some problems because of my attitude towards to my studies. But in two years, I realised what I wanted. I really wanted to get a master‘s degree, so I overcame my distaste for studying and focused on it properly. So I started studying as much as I used to at primary school and high school. I did not care about how difficult the exams were, or what everyone said about each exam. I started studying hard, and even though I did not enjoy it at all, I saw my future, and I saw myself with a good job because of having earned a good degree. I hate
failure, and when I did not pass an exam, I always became depressed. Getting my master’s degree was very stressful for me. In the university, I had to have one language, so I picked German, because It was most familiar to me—more so than English, of which I had really only a basic knowledge. I studied German for 1 year at the university, I passed my exam with the best result I could have gotten and that was the last time I was took any interest in it, because although I did well I still was not able really understand anything or to express myself properly. My good results were meaningless.
I was more and more interested in English. I mean, when I wanted to find something…anything about mechanical engineering, I had to find an English article. Everything was in English. Next thing was that I always watched American television series and I really wanted to watch them in English and to understand them. Some of my friends were able to speak either German or English (or at least to understand) and I was always amazed that somebody could have been fluent in a different language. In my third year at university, I started thinking about my future. I knew that I would have to know a foreign language in order to get a good job, but I did not speak any other languages at that time. I was not interested in German-- I was into English, so I found native-speaking private English tutors.
It was really difficult to understand them and after spending many hours with the tutors, I improved only a little bit . I did not know what I had been doing incorrectly,or how I should have learnt a language. Nobody had taught me that before. I was always used to memorising grammar rules and vocabulary, which has not helped me at all. But I did not give up and went on paying teachers, because I still had a hope. I must say that I am very very strong-minded person and for me it was a
personal failure that I did not know any other language by the age of 26, and it was then that I decided to go to do a Ph. D. I knew that if you do a Ph. D you can go abroad and study there. It was a really great opportunity for me. I thought that it was my last chance to become fluent in English, and I really did not know what else to do.
I could have gone abroad in my second year in my Ph. D ., so during the first year I chose an English program at my university in order to prepare myself for my second year in England. In the courses there were professors, docents and Ph. D. students from my faculty. The courses were divided according to levels and I was placed in the pre-intermediate level. I did not really enjoy the classes. I was stressed because I did not want to appear stupid in front of all clever people there. The methods were
based on working with textbooks—the same principle as always before. At the end of the year, I did not pass the final test. If you pass the test, your English level is considered pre-intermediate and you can go on to the next level – the intermediate level. Since I did not pass the test, I was still considered an elementary student. Since most of the other people in the course passed the test, needless to say it was not good for my selfconfidence. Thinking about it, the language courses were not so good for me, because at primary school and high school, I only wanted to pass tests in order to continue advancing to the next level, but because of my test results (and
the added stress of wanting to get into a good university) and my mediocre grades, I was now really stressed and did not enjoy it at all.


England
As I described before, I finished my language course with an elementary level and with that level I arrived in England in September 2009. It was very difficult for me, because I did not understand most of what I heard and I had difficulty expressing myself in most situations, even easy ones. After a month of living in England, I improved my English only a little bit through speaking with people. At that time, I realised what it was that I wanted and that I would do my best in order to do it. I realised shortly after arriving in England that my goal had always been learning languages, especially English, and in acheiving that goal I had always been a failure.
Usually, when I had wanted to achieve a goal, I generally accomplished it. So why was I not able to master English? I started to research articles in English on the Internet. I have read many articles about people around the world who struggle with learning languages just myself . I found a method called the “Effortless English”
system which is based on deep listening. The founder of the method is American and I could understand him very clearly even with my low level of English. I became motivated. I bought his courses – the original “Effortless English” system and “Real English,” and I listened to the recordings all the time, as he recommended--10 to 15 hours a day! My listening comprehension began getting better and better. I understood natives more and more and I got better at expressing myself. It was amazing. I kept
going on listening to those courses over and over again. One of the recordings was about a guy who can speak 11 languages who has his own system for learning languages--the “LingQ” system. I looked for the web page on the internet and registered there. This system was something completely new for me. I must mention that I have come across many language systems on the internet and that I haven’t found one which comes close to being this good. At lingQ, I could do everything :
• I can pick a lesson which I want to listen to or read,
• I can have a conversation with a tutor I pick (American, British or
Canadian),
• I can submit my writing for correction.

After a month of using the LingQ system I realised that a lot of things I had previously been taught about learning foreign languages was not at all suited to my style of learning. I have found, for example, that:
a. I must learn languages independently, otherwise my mind tends to
wander; and
b. I can't be driven by anyone, and I can't work on a lesson which I don’t like. I must always pick something that I enjoy.
At LingQ I could do that. I started reading and listening to podcasts about learning methods and about different approaches. I read a book, “The Linguist - A Personal Guide to Language Learning” written by the founder of the LingQ system, Steve Kaufmann. I did not think about learning for its own sake; I read and I really enjoyed it. It was interesting to read a language learning adventure by someone who was so successful at it in his own life. I have improved a lot by both reading and listening to that book.
I must mention that I had never liked reading--maybe because of school. I have read a lot of uninteresting books at school in order to pass my exams, and as a consequence I did not like reading. I always became tired after reading a couple of pages, or even paragraphs. At lingQ, there is a unique system which is very useful. I was always afraid of reading texts and books in English because there were so many words that I did not know. By using LingQ, in a few months I was able to read advanced articles , and now I can read almost everything in English. It is really an amazing and very powerful tool. I have become addicted to this system!
I have heard many times that language learning is about community, so I started reading forums at LingQ in order to get to know what was new and what type of members were on LingQ. I was amazed at finding out about people there who can speak many languages and who learn more than one language at once. The articles on forums are so interesting and have helped me a lot as I embarked on my own program of learning languages. I wanted to participate in these forums more and more when I realised the
power of LingQ's language community. This has also helped me a lot to improve my English, since I really wanted to understand what people were talking about there. Personally, I think that it is beneficial when learning languages to participate in forums and read articles in and about your target language.
I was so influenced by members of LingQ that I started brushing up my German, which was not good at all when I took it up again. I had forgotten almost everything I had previously learned, but now, armed with LingQ, I know that I can master German. I don’t care about making an effort in order to do it. I have always made an effort anyway so it is nothing new for me. But now, with the right method, the method that works for me, I know I can learn as many languages as I want.
I did not mention my previous experience with Spanish. It happened a long time ago during my childhood, but it's a really nice story. I wanted to learn Spanish because of a singer/actress from Uruguay. I learnt her songs and sang them out loud. I was in love with her. I studied Spanish for three months back then but I remember it even more than German- which I later studied for 11 years! A few weeks ago I listened to her songs again and I still really like them. I wanted to understand them properly, so I found the texts of her songs on the Internet, put them into LingQ and started learning it by using the unique lingQ method for linking each word. Then I picked a couple of Spanish lessons at LingQ , and it was not too bad. I was still able to understand a lot even though I learnt Spanish for only 3 months 15 years ago! I now
have another goal of mastering Spanish. I have really a strong passion for
it.
I have even tried to learn a bit Polish, since it is quite similar to Czech. I have read a couple of articles written by a Polish member and I understood them . It would not take a long time to learn it. Maybe when it will be added in LingQ in the future, I will learn it properly since I have now become a big language lover.



Conclusion:

Why was I not successful in learning languages before?
I did not really enjoy the process of learning before. I always had just a short-term goal (usually an exam)– so even though I made an effort in order to reach those goals, it was not enough to master the language. It was only just enough to fulfil the requirements in order to graduate. When I found how enjoyable the learning process itself could become, that's when I started to see the best results. I wanted to get to know people from all over the whole world and learn about different cultures. I finally learned to love the language learning process. I did not complain anymore about how difficult the language was or how it was different from my native
language.
-> I did not enjoy learning languages at all.
When you don’t enjoy doing something, you do it only when you have to (especially in my case). In the past I learnt languages for tests and so on, and I spent a minimum amount of time studying languages at home, as I always felt that there were better things to do. What little time I spent with leaning languages was occupied with memorising words taken from boring textbooks which held little interest for me.
-> I used to use methods which were not effective for me and texts which were not interesting for me.
As I mentioned before, when you don’t enjoy doing something, you do it only when you have to and you do only what is necessary. I did not listen to the languages which I was studying at all. I did not have any podcasts like I do nowadays. I did not even know how powerful a tool they can be. I bought a couple of CD’s which were together with textbooks, but they were really boring.
-> I did not listen to languages which I learnt.
I was thinking about the difficulty of the languages I studied, and not how much fun learning them could be. I had this attitude for many years.
-> I had a bad attitude and a different belief than I do at the moment.
Everything I have experienced so far with learning languages has been very interesting, and I am glad that I finally found my own way to learn languages. There is not one universal method to learning languages. Everyone must find their own way. I have met people who know many languages and who actually like learning grammar rules (why not…as long as it works for them!). But everyone can benefit from being an independent learner. An independent learner learning grammar rules is certainly much
more successful than that learner would be just memorizing grammar rules
at school.

RULES FOR SUCCESSFUL LEARNING:
• If you want to be a successful learner, be an independent learner
• As they say, “Practice makes perfect.” Without practice, you won't be
successful in learning languages.
• Listening is the key; you should listen to your target language as
much as possible .
• In order to increase your vocabulary, you must read. Reading is so
powerful.
• When you feel confident in listening and you know a lot of words, you
should speak as much as possible.
• You should enjoy learning your target language; if you don't enjoy it it
won't stick.

If you are successful in one language, you will want to learn more
languages ;)

Jazykové zkoušky z angličtiny a jak být na ně připraven, část 3

Takže bych to v této závěrečné části vše shrnul. Samotná příprava na jazykové zkoušky by, podle mě, měla být jen pro dopilování angličtiny, aby člověk nědělal chyby a také pro některé nepříliš sebevědomé jedince pro dodání sebevědomí. Když totiž člověk přibližně ví, co ve zkoušce přibližně je, nestresuje se už tolik. Já osobně beru takovej certifikát z angličtiny jako třešničku na dortu. Do této doby jsem vůbec nad tím vůbec nepřemýšlel udělat si nějakej certifikát, ale teď, když moje angličtina je na celkem dobré úrovni, tak si říkám, proč ne - proč si takový certifikát neudělat. Respektive, já bych se chtěl v budoucnu i zabývat jazykama - jako předkladatel a tlumočník či mít práci, kde bych komunikoval se zahraničníma klientama. Každopádně chci v budoucí profesi používat jazyky a k tomu je i takový certifikát zapotřebí. Doufám,že tento článek bude někomu užitečný.

Jazykové zkoušky z angličtiny a jak být na ně připraven, část 2

Naopak, když člověk touží po nějaké zkoušce, tak teprve pak se může starat o to, aby jeho angličtina byla perfektní a začít studovat jazyk "do detajlů", ale až teprve až tehdy, až je na to připraven.
Já osobně jsem se rozhodl udělat Cambridgskou zkoušku z angličtiny pro Advanced English - CAE, což je druhá nejlepší zkouška ze všech - nebo-li C2. Možná, že za pár měsíců změním názor a půjdu do té nejtěžší zkoušky, ale kdoví, nechci nic uspěchávat a zatím mám nastaven tento cíl.
Jsem už ve fázi, kdy jsem připraven na to "připravovat se na takovou zkoušku", neboť moje úroveň angličtiny je docela dobrá.
Je dobré si koupit knihy, a to přímo přípravné knihy na takové zkoušky přímo z Cambridge. Po internetu je celá řada takových knížek a jsou k dostání například na stránkách amazone.co.uk, kde jsem si je koupil. Jsou tam přímo testy, které už například byly v předešlých letech na zkouškách, takže člověk vidí jak to přibližně probíhá.
Jen bych chtěl podotknout, že kupování či připravování se z těchto knížek na zkoušky není nutné, člověk může dál pokračovat čtením a posloucháním toho, co ho baví, ale tady jde o takovou psychickou připravenost. člověk se cítí líp, když ví jak přibližně ta zkouška probíhá, co tam tak přibližně je a co přesně bude muset dělat. Když si takové knížky nepořídi, tak se člověk může akorát stresovat tím a tkahle se tomu dá tomuhle lehce předejít.
Člověk by měl počítat s tím, že tam na takových zkouškách to bude třeba trochu jiné než kdy si četl články doma a že tam bude plno takových těch slovíček, která nejsou v běžných komunikacích či článcích běžně používaná, což je další důvod pořídit si nějakou takovou knihu a zkusit si přečíst články v nich a zjistit jestli na to jednoduše člověk má.
Jsou i knihy jako "běžné chyby při testu", ovšem samozřejmě v angličtině, kde se člověk může podívat jaké gramatické chyby se při testu dělají.
Co se týče doporučení gramatické knížky, já bych dopoučil "Grammar in Use", kde je vše vysvětleno tak, že to člověk pochopí a jelikož je člověk na dobré úrovni, rozumí všemu, co je v té knížce napsané.
V každé takové zkoušce se nevyhnete psaní, poslechům, čtení a mluvení. Co se týč poslechů a čtení ,o tom jsem se už zmiňoval. Co se týče psaní, člověk by měl trénovat tuto dovednost taktéž - čas od času - a měl by si nechal dát opravit text "od rodilého mluvčího". Rodilý mluvčí opraví text jak by se měl říci přirozeně a špatné fráze nahradí těmi správnými. Pak by měl daný opravený text projít a zamyslet se nad tím. TOho je například možné v LingQ systému, kde si člověk může dát nechat opravit text a dostane opravený text i s komentářem.
Co se týče mluvení, teď už by měl být člověk ve fázi, kdy mu mluvení v angličtině nedělá problémy a je schopen vyjádřít téměř cokoli v běžné konverzaci. Konverzace na jazykových zkouškách nebývají náročné. Když si koupíte knihu, jak jsem již dříve popisoval, jsou tam i témata, která bývají u těch zkoušek, ale o těcho člověk už v této fázi stejně umí tak nějak v pohodě s rodilými komunikovat. Tady jde jen spíš o to vypilovat v této fázi gramatiku, která může být klíčovou při hodnocení. Napříkald na LingQ systému jsou konverzace s rodilými mluvčími, kde po konci konverzaci člověk dostane report s tím, co řekl špatně a jak by to měl správně říct. To si pak člověk vezme a zamyslí se nad tím. Postupně se zlepšuje a zlepšuje, a to nenásilně, protože není opravován při samotné konverzaci. Při samotné konverzaci jednoduše člověk komunikuje o tom, o čem chce.
Tímto způsobem člověk dosáhne člověk perfektní angličtiny a né za tak dlouhou dobu - jako mučením se od začátku gramatiky.

Jazykové zkoušky z angličtiny a jak být na ně připraven, část 1

V dnešním článku bych rád něco pověděl o jazykových zkouškách, co si o ních myslím, kdy na ně může být člověk připraven a jak se na ně připravit. Nebudu tu však popisovat konkrétní knihy nebo postup co přesně studovat, o tom to není.
Člověk by měl především začít studovat jazyk z nějakého rozumného důvodu, mělo by ho to bavit, měl by být motivován, pak jde učení jazyka téměř samo...respektive né bez vynaložení úsíli, ale samo ve smyslu, že se nenamáhá s memorizováním nějakých gramatických pouček a prostě si ten jazyk užívá. Vybere si materiály, které chce číst a poslouchat a s těmi tak pracuje - roste mu nejenom porozumění z poslechu, ale i ze čtení a zvyšuje se mu slovní zásoba. Důležitá je efektivita. Pamatujte, že vše je jen ve vašich rukou. Když se budete věnovat jazyku sami doma a bude vás to bavit a nebudete to brát jako učení samotné, dosáhnete pokroku již v krátké době.
Když člověk dosáhne nějaké úrovně, že zná pár základních frází, může zkusit komunikovat s lidmi z celého světa. Lidi se většinou vymlouvaj, že nemůžou procvičovat jejich cílový jazyk...to je blbost. V dnešní době má téměř každý internet a s pomocí internetu může procvičovat plno jazyků - od angličtiny, němčiny, špěnělštiny až po asijské jazyky jako je japonština, mandarinština či vietnamština, prostě internet = svět možností.
Postupně čtením a posloucháním materiálů co ho baví a zároveň reálné komunikace (ať už psaním či přes mikrofon) se člověk zlepšuje a zlepšuje. Člověka to baví a touží sám po zlepšení se. Někteří nad tím moc nepřemýšlejí nad zlepšením se samotným, jiní jsou naopak hnáni svými cíli a vyhledávají si stále těžší články toho, co je zajímá. Po internetu je i celá řada audio knížek, které jsou jen v audio verzi bez textu. Když je člověk pokročilý a věří si, může přejít na to, aníž by si zároveň četl text. Člověk se může dívat i na seriály a filmy.
Takže podle mě, když je člověk spokojen se svou úrovní angličtiny natolik, že:
- umí komunikovat v angličtině - a to i s rodilými mluvčími - jak Britama, tak Američanama,
- rozumí seriálům, filmům, různým interview, audio knížkám apod.,
- má dobré porozumění i při čtení,
tak teprve pak je člověk připraven na další krok, a to směrem ke získání nějaké jazykové zkoušky.
Připravovat se na jazykovou zkoušku před tímto vším je jako stavět barák od střechy. Když člověk nerozumí angličtině, neumí skoro vůbec komunikovat, tak je to násilné učit se mechanicky přes gramatiku na zkoušky.
Naopak, když se nejdřív učí v pohodě a relaxuje při tom, angličtina se mu pomalu nahrává do hlavy, a pak je připraven na ten další krok.
Chtěl bych podotknout, že v této fázi člověk může dělat chyby, proč ne? Člověk, co nechce dělat jazykovou zkoušku, nepotřebuje být perfekcionista, nepotřebuje mluvit a psát dle gramatických knih. I rodilí mluvčí dělají chyby - a to pořád. Znám hodně málo Čechů, co mluví gramaticky spisovně, někteří neumějí ani pořádně psát a dělají gramatické chyby pořád, no a tak je to se všema lidma na světě.

Drž se těch, co jsou opravdu úspěšní v tom, co děláš...

V tomto článku bych chtěl něco povědět o tom, jak jsem se sám stal členem komunity LingQ systému a jak mě začali jazyky vlastně bavit.
Já sám jsem si vzal příklad z polyglotů a lingvistů - lidí, co jsou do jazyků zažraní, co jazyky milujou a co umí mluvit několika jazyky. Beru si příklad z lidí jako je Steve Kaufmann, který umí mluvit doopravdy plynule 12ti jazyky a sleduju i videa a čtu si články i dalších polyglotů, jako je Benny Lewis, Moses McCormik, profesor Alexander Arguelles. Všichni mají jedno společné, téměř všichni z nich znají přes 10 jazyků. Jak je to možné? Jsou snad géniové? Oni o sobě tvrdí, že ne, že docílení toho je zcela prosté a jednoduché, avšak lidi neví jak se správně učit a doprovázejí "staré" neefektivní způsoby učení - školní metody.
To, že se učitele naučí jeden jazyk, na tom nic není - to člověk nemůže brát, že tito lidé jsou úspěšní v učení jazyků a že ví jak na to. To z nich nedělá odborníky.
Taky bych mohl o zcela jednoduchých věcech jako jsou např. "zbytková napětí" mluvít tak, že by mi těžko bylo rozumět, používal bych pojmy, které používají mechanici a fyzici. Přesně tak je to i s těma učitelema - používají "lingvistické" pojmy (stejně jako mechanici a fyzici používají technické pojmy) pro něco, co je zcela jednoduché a co jde vysvětlit úplně jednoduše. Těmito pojmy je člověk akorát zmaten a vezme mu to do učení jazyka chuť a zájem, přestane ho to bavit, což je to nejhorší co se může stát - protože bez toho to člověk může rovnou zabalit.
Pro mě jsou úspěšní lidé co něčeho dosáhli - co umí mluvit mnoha jazyky. Sleduju videa mnoha polyglotů a všichni mají jedno společné - všichni nebyli úspěšní v klasickém vzdělávacím systému - všichni si mysleli, že na jazyky nemají hlavu. Když však opustili tyto metody a našli si svojí cestu učení se jazyků, šlo jim to najednou.
Člověk má vesměs tři možnosti:
1) doprovázet klasické školní metody
2) vydat se na svou vlastní objevitelskou cestu - tím myslím, vyzkoušet řadu metod a způsobů a zjistit co mu vyhovuje nejvíc při učení se jazyků
3) vzít si příklad ze článků a videí těchto "úspěšných lidí" a dát na jejich rady a zkusit jejich postupy, což jednoduše ulehčí tu objevitelskou cestu, kterou by museli sami podniknout.

Přeji hodně štěstí!

Bez angličtiny bych byl o pár tisíc chudší - Koupě nového laptopu

Asi už půl roku mám rozbitej chladič na procesoru u mého laptopu. Chtěl jsem ho nechat dát opravit, ale bylo mi řečeno, že chladiče na tento typ nejsou k dostání. Zkoušel jsem ho hledat i na internetu, že bych si ho objednal online, ale bezvýsledně.
ROzhodl jsem se tedy koupit nový laptop. Jelikož jsem němel dostatek peněz, hledal jsem mezi renovovanými laptopy, které jsou v pořádku, ale byly už předtím použity. Narazil jsem na jednu firmu tady v Anglii a vše se zdálo v pořádku - jak doba záruky, tak parametry laptopy, tak i cena. Objednal jsem si ho tedy.
Nejdřív mi přišel email, že platbu nelze provézt, protože mám bankovní účet v české bance. Za pár dní však byly peníze z účtu strhnuty. Psal jsem tam a nevěděl o co jde, říkal, že to není možné, aby měli peníze, když mám zámořskou banku. Volal jsem tedy do mé banky v České Republice a ředitel té pobočky mi sám řekl, že peníze převádí teprve poté až si firma vyžádá ty peníze, avšak v té firmě mi tvrdili, že ty peníze nejdou ani vyžádat. No, zdálo se mi to hodně divný. Napsal jsem jim zpátky do firmy a řekl jsem jim přesně to, co mi řekl ředitel té banky. Dále jsem jim poslal obrázek mé obrazovky, který jsem uložil, kde bylo jasně vidět, že jsem platil dané peníze na jejich účet. Napsal jsem jim, že to můžu klidně řešit i přes policii. Odpověděli mi v zápětí, že peníze za laptop jim došly a že mi je pošlou zpět. Dodali však, že mi je pošlou až tak za 14 dní. Moc jsem tomu už nevěřil, že své peníze uvidím. Pro jistotu jsem jim psal každý den, abych je otravoval a aby byli nakonec i rádi, že se mě zbavili. Po těch 14 dnech mi však naštěstí peníze přišli zpět na můj účet a já si oddychl.
Tak, to je můj příběh, na kterém jsem chtěl ukázat, že jsem docela využil mé angličtiny a že bez ní bych se neobešel. Kdybych se bál použít angličtinu, jako řada lidí, tak bych nezavolal do té firmy a tím pádem bych přišel o peníze. Ono totiž objednat cokoli přes internet zvládne každý, ale když má pak něco někde domlouvat, vyřizovat, tak to už je horší.
Jsem rád i za tuto zkušenost, díky které jsem mohl napsat i tento článek pro studenty češtiny :-)

Odpověd na dotaz ohledně toho jak jsem se naučil časy v AJ

V dnešním článku bych rád odpověděl na dotaz, který jsem dostal. Jeden uživatel LingQu z České Republiky se mě zeptal jak dlouho mi trvalo než jsem začal automaticky vnímat časy v angličtině . Jestli jsem měl na to nějakou metodu nebo jestli to bylo přes srozumitelný input.
Když jsem přijel do Anglie téměř před rokem, měl jsem problém, že jsem vyloženě přemýšlel nad vším, co chci říct. Můj mozek vše automaticky analyzoval přes gramatická pravidla. Bál jsem se mluvit, protože jsem věděl, že za prvé neznám moc slovíček a za druhé jsem věděl, že se mi plete gramatika - že tam je plno věcí z gramatiky, které si ani nepamatuju. Učil jsem se různé druhy gramatických pouček, u kterých je stejně spousta vyjímek. Nikdy jsem si to však nezapamatoval. Samozřejmě, že něco mi v hlavě zůstalo i z té gramatiky, a proto jsem taky přemýšlel nad tím zda to je dobře a jestli to tedy přesně říkám dle gramatických pravidel, nechtěl jsem se prostě ztrapnit.
Koupil jsem si tu v Anglii řadu knížek pro školy, kde bylo to samé, na co jsem byl zvyklý - byly to klasické textové učebnice s různými gramatickými poučkami. Po nějakém týdnu jsem prostě resignoval a začal jsem hledal jiné řešení, což už jsem popisoval v několika článcích. Začal jsem poslouchat srozumitelnou angličtinu. Důležité je poslouchat často a já se snažil, co mohl. Poslouchal jsem třeba i 10 hodin denně - a to samou nahrávku.
Měl jsem tady však i osobního učitele, Brita, kterého jsem se ptal na všechno, co jsem chtěl vědět. Nepracovali jsme s žádnými učebnicemi. Jelikož měl plno zkušeností a dokázal vše vysvětlit takovým způsobem, že to nebylo jako nudné poučky a neoháněl se takovými nesmyslnými výrazy jako ve škole, tak jsem vždy od něj pohopil vše dobře.
Kdybych měl s ním jen hodiny, nestačilo by to, pač člověk něco slyší či vidí jednou či dvakrát či třikrát, tak to zapomene. Díky, že jsem poslouchal jednu nahrávku klidně i 20x či 50x ze začátku, tak jsem si v té nahrávce začal všímat všeho - nejprve jsem se snažil pochytit všechny slova, pak jsem si všímal výslovnosti, pak jsem si všímal samotného kontextu - o čem to je a nakonec, když jsem všechno tohle zvádal a věděl o čem to je, tak jsem si všímal "detajlů", mezi které patří i gramatické poučky. Jelikož jsem věděl o čem je text a v hlavě se mi to pomalu začalo spojovat, přemýšlel jsem "při samotném poslouchání" o časovém průběhu - jak ty události jdou za sebou a můj mozek začal sám analyzovat časy. A jak jsem říkal, když jsem si nebyl v něčem jistý, zeptal jsem se toho učitele a ten mi vše "přirozeně" vysvětlil, a pak jsem ten samej text poslouchal dál, dokud jsem ho 100% neovládl.
Jinak, jak dlouho trval proces naučení se používání časů? Pár měsíců to trvalo. Po pravdě, mluvím anglicky každej den už téměř rok a některé časy jsem nepoužil vůbec.
Je prostě dobré se učit časy z kontextu než z nějakých pouček. Když máš třeba nějakej příběh, uděláš si obrázek v hlavě a mozek ti to začne sám analyzovat. Klidně si můžeš nakreslit i časovou osu na papír a zamysli se nad tím, když s tím máš problémy. Ostatně, každý člověk je individuální a každému vyhovuje studovat jinak, já osobně nemám rád gramatická pravidla.
Víš co, hlavně to neber jako proces učení. Když to člověk bere jako typ zábavy, tak to jde člověku hned líp. Ono si můžeš vzpomenout na školu. Že člověk se na škole či univerzitě učil spoustu věcí, které pak stejně zapomněl. Jeden z důvodů proč zapomněl bylo i že se člověk učil věci, o které neměl zájem, které ho nebavily.

Mission completed

Škoda, že jsem ještě nevěděl co a jak, když jsem psal ten můj článek do Polyglot projektu, pač bych tam mohl napsal, že moje mise v Anglii je completed :-) Respektive, že jsem sem jel z jednoho prostého důvodu - naučit se tu jazyk, což se mi splnilo, jelikož jsem se ze začátečnické úrovně dostal na hodně dobrou úroveň v angličtině. Včera mi řekl můj školitel, že je spokojen a dal mi i certifikát, což je něco jako potvrzení, že jsem tu byl. Kdyby mi to potvrzení nedal, musel bych vrátit zpátky všechny peníze. I když bych ty peníze musel vracet, vlastně bych vyhrál, protože jsem si tu splnil svojí "životní misi" - naučil jsem se tu jazyk...dokázal jsem dosáhnout toho, co mě trápilo roky a nebyl jsem toho schopen...takže i když bych musel vracet všechny peníze, tak bych vyhrál. Díky však tomu, že jsem dostal toto potvrzení, tak nemusím vracet peníze, čímž mohu říct, že jsem vyhrál na plné čáře. Mohu tedy s klidným svědomím říct, že do této doby jsem vždy dosáhl všeho, za čím jsem si kdy šel.

Konverzace na LingQu

V dnešním článku se zaměřím na konverzace, které jsou nabízeny na LingQu.
Konverzace na LingQu se mi rozhodně líbí. Předtím než jsem našel LingQ jsem vyzkoušel řadu jiných systémů a žádný neměl takové možnosti jako LingQ. Jedna z těchto možností jsou právě tyto konverzace.
Člověk si může vybrat buď konverzaci jeden na jednoho, kde je jen s lektorem nebo si může vybrat skupinovou konverzaci, kde můžou být další studenti, avšak maximálně 4 studenti v jedné konverzaci, ale záleží to na tom, kolik se jich přihlásí, takže počet lidí může být od jednoho po čtyři lidi ve skupinové konverzaci. Doba trvání skupinové konverzace pak záleží na tom, kolik lidí se zúčastní danné konverzace - je-li tam jeden člověk, je minimální doba konverzace 15 minut, při dvou lidech 30 minut, při třech lidech 45 minut a při čtyřech lidech 60 minut. Minimální doba konverzace jeden na jednoho je stanovena na 15 minut. Cena za jakoukoli konverzaci, ať už jeden na jednoho nebo skupinovou, je 5 dolarů včetně danně.

Tak, nyní jsem pověděl všeobecně o konverzacích, které je možno na LingQu mít, nyní bych něco pověděl o tom proč jsou konverzace na LingQu dobré. Když má člověk konverzaci jeden na jednoho, může se bavit vesměs o čemkoli, připravit si i svoje téma a o tom se bavit nebo čistě jen čeká na co se ho tutor zeptá, to už je na každém. Každopádně tyto konverzace jeden na jednoho jsou nestresující a dobré pro lidi, které se necítí na to komunikovat před více lidmi. Naopak, konverzace skupinové probíhají většinou tak, že jsou moderované lektorem, který se ptá na otázky každého ze studentů, take člověk si může poslechnout jiné názory a slyší akcenty jiných studentů. V některých případech však lektora moc slyšet není, spíše studenty. PO konverzacích člověk dostane doporučení na co by se měl zaměřit, co řekl špatně a jaká je například přirozenější fráze, což si myslím, že je dost dobrá věc. Vesměs, tohle vede k vylepšení dovedností. Když dostaneme zpětný feedback a zaměříme se na chyby, které jsme dělali a pracujeme na tom, takže tohle je jedinečný.

Když v něčem chceš uspět, musí tě to bavit

Při čtení jednoho textu mě napadla jedna věc, nad kterou jsem se zamyslel a o kterou bych se chtěl podělit.
Na střední škole jsem byl docela dobrej v matematice. Byl to můj nejoblíbenější předmět, bavil mě ze všech předmětů nejvíc. Dokonce jsem jako jeden z mála maturoval z matematiky, ostatní si vybrali raději jazyk.
Když jsem studoval na univerzitě, už jsem tak dobrý nebyl. Říkal jsem si, sakra to je ale skok, to je o hodně těžší než na střední, na to nemám. Nechápal jsem "proč" se nějaké dvojné, trojné integrály, apod. vůbec dělají. Jaký je jejich smysl? Hodiny byly plné teorie a nesmyslných definic, vět a důkazů proč to tak je. Avšak samotné důkazy byly většinou definovány dalšími vzorci. Zkoušky jsem udělal v pohodě, jelikož jsem se připravil na typové příklady, ostatně jako většina studentů.
Když jsem byl na doktorském studiu, měl jsem čirou náhodou doučovat vysokoškolskou matematiku třídu holek z ekonomky. Mělo tam být 40 holek a já sám jakožto jejich učitel. WOW, to byla ale výzva. Vzal jsem si příklady a jel jsem. Hle, najednou jsem začal chápat proč se ty jednotlivé operace dělají, k čemu to vůbec je, že se to nedělá jen tak "pro srandu králíků"! Matematika mě začala zase bavit. Šel jsem na to doučování a odpřednášel si tam asi 9 hodin za ten den. Byl to pro mě docela úspěch a dodalo mi to hodně sebevědomí v ten den.
OVšem, poté jsem matematiku potřeboval už jen na doktorské zkoušce, kterou jsem udělal "výborně". Bylo to však trochu z jiného soudku, než nějaké integrování, derivování, matice apod., bylo to z inženýrské statistiky, což se taky hodí.
Poté jsem se však o to přestal zajímat. Věděl jsem, že bych chtěl jít do praxe a že se s tímhle stejně na 90% nepotkám, tak můj zájem klesl.
Když jsem kdysi, asi před 14 lety studoval španělštinu, studoval jsem jí se stejným nadšením jako matematiku na střední a díky tomu si španělštinu trochu pamatuju i do teď, ačkoli jsem se na ní celých 14 let nedíval. Klasické hodiny ve škole mi však vzali takové to nadšení do studia jazyků. Bylo to stejné jako na vejšce při studiu teorie v matematice. Tady bylo taky plno jakési teorie - a sice, gramatické poučky, kterými byly hlavy studentů doslova "přeplněny". I když, plno studentů na to i kašlali než aby se tím zabývali. A pak jen slyšíte ze strany učitelů "máte se učit" a podobný "kecičky". Já se nedivím, že na to lidi kašlou, když je to tak příšerně únavný a otravný.
Když jsem objevil jak se učit jazyky svým vlastním způsobem, našel jsem ono "nadšení" - ono "nanícení", které mi chybělo. Je to jako s tou matematikou na vejšce.
Jaký je však rozdíl mezi tou matematikou na vejšce a jazyky? Inu, vysokoškolskou matematiku v životě potřebovat nebudu, a tak jsem se přestal o to hodně rychle zajímat. Jazyky však v životě potřebovat budu, proto si nemyslím, že by mě tohlo "zanícení" do jazyků přešlo. Naopak, roste ze dne na den.
Ještě před několika měsíci bych byl spokojen s dobrým levelem v angličtině, dnes už ne. Dnes chci být polyglot, člověk, co umí mluvit hodně jazyky. Proto jsem začal s němčinou a dokonce i se španělštinou a mám na seznamu řadu dalších jazyků - jako japonštinu, ruštinu, italštinu, francoužštinu. Nyní, jen díky "entuziasmu", zvládnu to, co jiní ne.........Do konce roku 2011 bych chtěl mluvit plynule anglicky (co už umím i teď), německy (na čemž pracuju), španělsky, a pak být schopen si číst texty v nějakém z jazyků, který si ještě musím vybrat :-).
A TAK TO JE ÚPLNĚ SE VŠÍM...Vůbec to není to vůbec o "jakési" chytrosti.......jak někteří tvrdí - ty umíš anglicky a německy, ty jsi bůh. To je jakýsi "mýt", že lidi si myslí, že se nenarodili s darem pro učení se jazyků. Srandovní je, že to většinou říkají lidi, co umí "mluvit". Když člověk není postiženej a umí mluvit a přemýšlet v jeho vlastním jazyce, může se naučit jakýkoliv jazyk na světě, potřebuje jen najít ten "entuziazmus"!